Historie

 

Dějiny Stojanovy koleje nejsou pouze současností, ale sahají do mnohem dávnějších dob, než by mohlo leckoho napadnout. Zařízení nesoucí stejný název a plnící stejný účel jako to dnešní (tedy ubytování věřících vysokoškoláků v Olomouci) existovalo již před rokem 1948. Tehdejší Stojanova kolej se nacházela v budově v sousedství kostela sv. Kateřiny v Kateřinské ulici v Olomouci. Od roku 1948 byl ředitelem a duchovním vůdcem studentů této koleje P. Antonín Šuránek, známá osobnost z řad kněží olomoucké arcidiecéze, u něhož v současné době probíhá proces blahořečení. Kolej však byla již záhy, v roce 1949, komunistickým režimem zrušena.

Myšlenka založit kolej pro věřící studenty se opět objevila v 90. letech minulého století a vzešla od věřících olomouckých vysokoškoláků angažovaných ve Vysokoškolském katolickém hnutí. Otec arcibiskup Jan Graubner se rozhodl těmto přáním vyhovět, a Arcibiskupství olomoucké proto začalo s rekonstrukcí starého pavlačového domu v Mariánské ulici v centru Olomouce. První vysokoškoláci se do nově zrekonstruované koleje začali stěhovat během podzimu 2002. Nově opravný dům, který byl nazván Stojanova kolej, požehnal otec arcibiskup 6. prosince 2002. Kolej byla už od svého počátku administrativně začleněna pod Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci. Prvním prefektem Stojanovy koleje byl ustanoven P. Jiří Kopřiva.

Jednou ze základních myšlenek Stojanovy koleje je rozvíjení života z víry – skrze mši svatou, modlitbu, společenství. Proto je duchovním středem celého domu kaple Neposkvrněného Srdce Panny Marie. Cílem života studentů na koleji je také budování hodnotných mezilidských vztahů – prostřednictvím osobních setkání, společných zážitků, pořádání nejrůznějších akcí atd. Proto byl už od začátku vytvářen prostor pro nejrůznější formy setkávání. Před zahájením akademického roku se studenti mohli potkat na úklidové brigádě koleje, již od roku 2004 byly každoročně pořádány seznamovací víkendy, začátkem letního semestru se tradičně konala pouť na Velehrad k hrobu arcibiskupa A. C. Stojana. Sami studenti organizovali vánoční besídky (které později nahradily Mikulášské besídky), divadelní představení, společné výlety, soutěže a další akce, a nechybí zde také společná setkávání u jídla. Na koleji postupně vzniklo také několik různorodě zaměřených společenství, která jsou otevřená také zájemcům zvenčí. O tom, že tato kolej za dobu své existence přinesla již hojné duchovní plody, svědčí také to, že se již několik mladých lidí, kteří zde dříve bydleli, rozhodlo pro kněžství nebo zasvěcený život. Ovšem také mnohé manželské páry se poznaly na Stojanově koleji a rozhodli se spolu prožít společně zbytek života.